Jak jsem opustila Česko

Poslední pár týdnů jsem strávila loučením se s mými kamarády a rodinou. Celé to bylo smutné a zároveň hrozně milé. Skvělé bylo, že jsem se během tak krátké doby stihla vidět se všemi (bez jasně danného termínu mého odjezdu bychom to určitě několikrát odkládali). A proč to bylo smutné je jasné, navíc k tomu přihrálo to, že já brečím každou chvíli. Nejlepší věc na celém mém odjezdu bylo to, že mi to připomnělo, jak skvělé přátelé mám.

Hodně času jsem strávila s Klárkou a jejím neskutečně roztomilým synem Jiříčkem. 

Dva večery s mámama, naší partou koček z Berouna. Bohužel jsem se ale nikdy nesešly všechny čtyři. Nicméně jsme to napravily několika rundami cosmopolitanů a opravou auta na berounském náměstí.

S Klárkou jsme nechali Awesome 5 (naše nejlepší kamarády z vejšky a jejich drahé polovičky), aby se k nám někdy přidali ;)

Při poslední možnosti, kdy zničit můj starý byt, jsem pozvala na návštěvu moje nejoblíbenější, které jsem potkala v práci. Nepili jako obvykle (možná protože byla středa), takže jsem druhý den byt mohla předat (a odletět na víkend do Paříže - oh la la!).

Myslím, že tahle partička se chtěla nominovat do soutěže o nejjedinečnější dárek na světě, protože i ten způsob, jak jsem ho dostala byl neobvyklý. Po dobu asi dvou týdnů jsem dostávala indicie až jsem uhodla co vlastně můj dárek bude a tak jsem si ho opravdu zasloužila. 

Chcete to zkusit uhodnout sami? Tady jsou všechny indicie.

- 6. srpna 1929

- meduňkový čaj (dostala jsem fyzicky tu krabičku)

- logo Pittsburgh penguins

- Madonna

- levandulový sprej

- knížka pohádek

- odkaz na web povlečení Matějovský

- společná fotka všech z nich

Tak už víte? Možná?

Tady je co jsem dostala ;)

(a co bylo uvnitř, na to si budete muset počkat :) )

S nimi a ještě dalšími fajn lidmi z práce jsme se sešli na večeři v restauraci specializované na burgery (burgerpub.cz - ale přes oběd měli lepší obsluhu i burgery) a vyrazili jsme na poslední protančenou noc v Praze, kam jinam než do Dlouhé (znovu otevřela moje oblíbená Postel, kam jsem často chodila, když byli v Holešovicích www.postelbar.cz).

Rozhodně nejvíc jsem ale brečela, když mě moji kolegové překvapili velmi emočně silným videem (https://vimeo.com/76001621 , heslo je jméno značky, pro kterou jsem šla pracovat do Anglie). Prostě mě chtěli rozbrečet a to se jim teda povedlo nejen u mě, ale ještě u několika dalším holek. Dostala jsem úžasně užitečný kufr (aha, myslím, že teď bych měla cestovat ještě víc) a obrázek, který pro mě vytvořili.

Překvapivé a milé byly rozlučkové emaily od kolegů, od kterých bych vůbec nečekala, že napíšou...

Strávila jsem čas s mými nejbližšími kamarády ze gymplu - Monikou (příště už to bude i s jejím miminkem), Honzou, Marxíkem a Tomášem.

A samozřejmě mojí rodinou. Poslední sobotu jsme udělali rodinnou večeři, kde jsme byli všichni i můj brácha Ondra, který se druhý den vydal na svůj poslední rok na univerzitě v Manchesteru. Otevřela jsem lahev červeného, které jsem schovávala na zvláštní příležitost (lahev jsem vyhrála na soutěži v ochutnávce vína. Jo jo ještě pořád jsem na to tak pyšná :) ). A naplánovali jsme další rodinnou večeři - na Vánoce...

Rozhodně jsem nemohla vynechat velká jídla u mých prarodičů. Babička a děda Hrdličkovi mě pohostili typickým českým posvícenským obědem a babička a děda Švehlovi připravili večeři ve francouzském stylu v jejich novém bytě.

Nestihla jsem se vidět se všemi, bohužel... ale není to přeci na pořád, budu jezdit na návštěvy a taky máme Skype (najdete mě pod přezdívkou: b_arcelonka) a vy mě také přijedete navštívit (stačí jen nahlásit datum).